Historie

Zimní stadion v Brně za Lužánkami patří k nejstarším u nás, jako druhý v republice (hned po legendární pražské Štvanici) měl umělou ledovou plochu. Sportovní areál za Lužánkami byl do územního plánu Zemského hlavního města Brna zahrnut již ve třicátých letech minulého století jako celek a nebýt přerušení díky 2. světové válce, spatřil by světlo světa daleko dřív. Do té doby musela městu vystačit víceméně přírodní kluziště, na kterých se hrál i hokej. Jedno z nejstarších leželo v Králově Poli na dvoře tehdejší měšťanky, která sídlila v budově na rohu dnešního Slovanského náměstí a ulice Srbské. Ještě mnohem starší bylo potom kluziště na místě Městských lázní v Zábrdovicích. Jedno z kluzišť také leželo přímo v Lužáneckém parku na rohu ulic Drobného a Lužánecké v místě, kde dnes nalezneme volejbalové kurty. "Opravdový" stadion však stále v Brně chyběl, a tak bylo rozhodnuto, že se postaví v rámci "všesportovního" lužáneckého areálu. Nekrytý zimní stadion byl slavnostně otevřen v roce 1947 a od počátku své existence měl umělou ledovou plochu. Tehdejší stánek neměl krytou plochu a ochoz za brankou byl ve zkrácené podobě, tedy bez patrové tribuny "D". Betonové ochozy, které byly vyhloubeny do terénu, obepínaly kluziště ze tří stran. Mimo sezónu dokonce stadion sloužil jako letní kino a konaly se na něm i různé kulturní akce. Za budovou sekretariátu vznikla druhá tréninková plocha, která ale nikdy neměla oficiální rozměry pro hokej, a tak byla výhradně určena k veřejnému bruslení. Koncem osmdesátých let se uvažovalo o jejím zastřešení, z tohoto plánu však sešlo.

Největší slávu tomuhle stadionu ale přinesli hokejisté. Na dlouhých 45 let (s drobnými přestávkami) se stal domácím svatostánkem pro RH Brno, dnešní Kometu, která vzniká v roce 1953 a od počátku se zabydluje za Lužánkami. Ta na něm získala všech dosavadních 11 titulů mistrů republiky a proslavila se daleko za hranice naší vlasti… Svá domácí utkání tady ovšem hrála i jiná brněnská mužstva, v padesátých letech Spartak ZJŠ Brno (ZSJ Zbrojovka Brno I) a GZ Královo Pole, v sedmdesátých a na začátku osmdesátých TJ Lokomotiva Ingstav a na konci devadesátých i HC Ytong. To je výčet jen těch slavnějších, hrála zde také amatérská družstva z města i širokého okolí. Hrála se zde i celá řada reprezentačních klání, většinou přátelských (nejčastěji proti tehdejšímu SSSR), ale v roce 1959 se zde dokonce odehrála jedna ze základních skupin Mistrovství světa, ze kterého tehdy postoupila do pražské finálové skupiny mužstva SSSR a USA.

Jedním z nejdůležitějších mezníků v historii bylo zastřešení tehdejšího nekrytého stadionu. Zatím co v jiných městech (v Praze, Ostravě, Opavě, na Kladně, v Č.Budějovicích a dalších) se již nějaký rok hrálo v zastřešených halách, Brno se dočkalo až na začátku šedesátých let. Na zastřešení stadionu byla použita mohutná příhradová konstrukce s dřevěným bedněním, která leží na několika sloupech nad podélnými tribunami A a B a na opěrných štítových zdech za oběma brankami. Nad ochozem za brankou vznikla nová, divácky velmi atraktivní tribuna D, která stoupala strmě až pod novou střechu. Budova sekretariátu byla přestavěna, vznikly nové šatny a sociální zařízení. Dokončení hlavní části rekonstrukce se na několik měsíců oddálilo, takže ZKL Brno je nuceno sehrát několik úvodních kol sezóny 63/64 na hostujících stadionech. Úplného dokončení a opláštění obvodových stěn se stadion dočká až v roce 1964.

"Pod střechou" už vybojovalo ZKL Brno jen dva tituly a nad hokejem v Brně se začalo pomalu smrákat. Po otevření víceúčelové haly Rondo v roce 1982 se hokejisté tehdejšího Zetoru na několik sezon přestěhovali. Rondo bylo (zdánlivě) až do otevření ostravské haly ve Vítkovicích považováno za nejmodernější halu u nás, a tak se pomalu začalo na "starý zimák" zapomínat. Vrcholový hokej (i když jen druholigový) se ale za Lužánky vrátil v sezoně 88/89 a hned znamenal pro Kometu v další sezoně návrat mezi naši elitu. Začátek konce „zalužáneckého“ zimního stadionu byl zpečetěn po pádu komunismu v roce 1989, kdy přešel od ČSTV do vlastnictví soukromých organizací. Vystřídalo se několik majitelů, kteří to ne vždy mysleli dobře. Kometa opustila Lužánky ještě jednou a to v sezoně 93/94, po roční odmlce si zde ale opět vybojovala postup do nejvyšší soutěže, tentokrát ale naposled. Kometa zde nedobrovolně končí svoje účinkování v sezóně 1997/98. Halu využíval ještě jednu následující sezonu brněnský Ytong ve třetí nejvyšší soutěži. Srdce haly se ale definitivně zastavilo v zimě na přelomu roku 1999/2000. Zimní stadion se tak stal útočištěm pro bezdomovce a vandaly a několikrát v něm vzplanul i požár. V roce 2005 dokonce posloužil pro výcvik psů ze záchranných kynologických brigád, kterým stav stadionu dokonale vyhovoval, tehdy totiž platil za největší zastřešenou ruinu u nás. Ani to už však není pravda - v roce 2008 došlo k demolici slavného stadionu. Od zimy 2009 zde zřídilo město Brno mobilní kluziště, které provozuje a jeho chod zabezpečuje prostřednictvím společnosti STAREZ - SPORT, a.s.

A tak věřme, že se blýská na nové a lepší časy bruslení za Lužánkami.

Zdroj textu: Krátké povídání o slavném hokejovém stadionu Za Lužánkami
Zdroj fotografií: Adam Nehudek www.kafelanka.cz